Jak zčeřit vlastní vodu

Druhá hodina kursu Continuum Movement, kterou mám čerstvě za sebou, byla pro mě hodně zvláštní zážitek. Jako téma totiž měla tahle hodina vodu a pohyb vody v nás. Tyhle teoretické základy už znám z předcházejících kursů Continua a tak jsem byla ohromně zvědavá, co se dozvím. A dozvěděla jsem se toho dost, ale pravda je, že nejdůležitější část práce musí člověk (překvapivě) udělat sám. A jelikož nás vedoucí kursu poprosila, abychom jí něco o svých zážitcích s Continuem po každé hodině něco napsali a taky nás honí, abychom opravdu cvičili a nejen o tom přemýšleli.  A víte co? Já napíšu kousek nejdřív vám. 

Jsem poctivá. Continuum mi dává šanci se zastavit, soustředit, všimnout si toho, jak že se vlastně hýbu a rozlišit i drobnosti. Nejde o to vlastní pohyb nějak kriticky hodnotit. Jde o to ho prožít, procítit, všimnout si rozložení váhy, zážitek i  zaznamenat a mít z něj radost. 

Je to radost z okamžiku, podobně jako hudba i pohyb probíhá v čase a tudíž ho naplno může člověk, myslím, prožít jen "tady a teď." Je pro mě zvláštní se něčím takovým zabývat. Doma mám tlustou složku lékařských zpráv o tom, co všechno pohybově nezvládám nebo časem zvládat určitě nebudu.

Málokdo si ale všímá toho, co  umím. A protože to dělá moje okolí, i já jsem do určité míry rezignovala na to, že bych se mohla reálně naučit svoje tělo vnímat líp, než jak mi to dovoluje kdysi dávno poraněný mozek.  Neuměla jsem se narodit. Tak to je a nikdo mi to neodpáře. 

A přece i o mně platí, co je napsané v Bibli, že jsem podivuhodně stvořená (Ž 139,14), což v anglické Bibli najdete jako "I am wonderfully and fearfully made..."  Anglická verze se mi líbí  mnohem víc, je v tom krása i úcta, tedy něco, o čem mé slavné lékařské zprávy zarytě mlčí. Ten verš mě vždycky strašně rozčiloval. Neslučoval se totiž ani trochu s těmi lékařskými zprávami. A tak jsem si dlouho myslela, že je to prostě tajemství, které nejspíš nikdy nepochopím. 

A pak přišlo Continuum.  Nesouhlasím se vším, co Continuum učí. Ale myslím, že to až tak moc nevadí. 

Práce s ním mě nutí zpomalit, vypnout technické hračky i pracovní nástroje, odložit předsudky a věnovat se tomu, co cítím a vnímám. 

Je to velmi úlevné, uzdravující a hojivé. Čeřím své vlastní vody - a přichází pohyb. Tam, kde bych ho nečekala.  

Po všech těch letech....se raduju z úplných maličkostí.

Třeba z toho, když si všimnu, že se mi pohne malíček, víte?  

No jo, já vím. Je to asi divné. 

Ale to mi je jedno.  

Zkoumám, co všechno můžu.  Je to fascinující.

A jsem za ty své maličké objevy nemálo vděčná.